OHLASY

Radka, Nelahozeves:


Pokud mě v posledních měsících opravdu něco mrzelo, a mrzí, tak to, že už nemám dostatek času na "naše" pravidelné hodiny s Hankou. Ale pak se zamyslím, a říkám si, že já už je možná nepotřebuji! Všechno začalo jako doučování angličtiny (to ovšem potřebuji stále!) a skončilo jako taková malá, nenápadná terapie, stále s pokusy o angličtinu.  Hanka pro mě vždycky byla, je a doufám, že bude, příjemným osvěžením, naprostým vybočením z mého stereotypu a možností nahlédnout na můj vlastní život z trošku jiného pohledu (mnohdy nečekaného), což, abych byla upřímná, není nikdy od věci. Změnila mi život (zlato, ani o tom nevíš ), a pomohla mi uvědomit, že ve mně dříme silná ženská, co se to nebojí dát najevo. A až tahle baba bude mít zase pochybnosti o sobě sama, ví, že "cesta" tu vždycky je a jmenuje se Hanka.


Lenka od Kladna:


Jezdím k Hance už druhý rok. Hlavně na jaře a v létě, protože mi k povídání vyhovuje něco dělat venku. Takže už jsme spolu hrabaly seno, koupaly se v Labi, dávaly kozy na pastvu, sbíraly vajíčka a prohlížely včely. Ochutnávat čerstvý med přímo z úlu je mazec!

Hanka respektuje moji jinakost, nediví se tomu, nad čím někdy okolí zvedá obočí, bere mě takovou, jaká jsem. Proto k ní jezdím.


Eva z Prahy:

Proč? Protože Hanka je krásná, moudrá a empatická bytost. Protože ví, že život není černobílý. že příběh každého z nás je jiný a jedinečný. Protože u ní jsem to já. Nemusím hrát žádnou roli. Můžu se smát, můžu brečet, můžu kouřit, můžu být vulgární, když to zrovna potřebuju. Můžu být nejistá, spokojená i rozpolcená, a nic z toho není špatně. Můžu cokoliv a nemusím se cítit provinile, nemusím se za sebe stydět. Hanka umí poslouchat. Umí se ptát. Pomáhá pátrat po odpovědích uvnitř sebe. Nenabízí žádné prášky, nenabízí řešení. Nesoudí. Odjíždím od ní odpočinutá a s pocitem, že všechna rozhodnutí, která v životě dělám, jsou v daný okamžik ta nejlepší, jakých jsem schopná. Že žiju svůj život jak nejlíp dokážu a že je to tak v pořádku.