OHLASY
Jezdím k Hance už druhý rok. Hlavně na jaře a v létě, protože mi k povídání vyhovuje něco dělat venku. Takže už jsme spolu hrabaly seno, koupaly se v Labi, dávaly kozy na pastvu, sbíraly vajíčka a prohlížely včely. Ochutnávat čerstvý med přímo z úlu je mazec!
Hanka respektuje moji jinakost, nediví se tomu, nad čím někdy okolí zvedá obočí, bere mě takovou, jaká jsem. Proto k ní jezdím.
Eva z Prahy:
Proč? Protože Hanka je krásná, moudrá a empatická bytost. Protože ví, že život není černobílý. že příběh každého z nás je jiný a jedinečný. Protože u ní jsem to já. Nemusím hrát žádnou roli. Můžu se smát, můžu brečet, můžu kouřit, můžu být vulgární, když to zrovna potřebuju. Můžu být nejistá, spokojená i rozpolcená, a nic z toho není špatně. Můžu cokoliv a nemusím se cítit provinile, nemusím se za sebe stydět. Hanka umí poslouchat. Umí se ptát. Pomáhá pátrat po odpovědích uvnitř sebe. Nenabízí žádné prášky, nenabízí řešení. Nesoudí. Odjíždím od ní odpočinutá a s pocitem, že všechna rozhodnutí, která v životě dělám, jsou v daný okamžik ta nejlepší, jakých jsem schopná. Že žiju svůj život jak nejlíp dokážu a že je to tak v pořádku.