SELHÁVÁME?

Jasně že jo. Děláme chyby. Někdy obrovské. Ale žena není jen mašinka na lásku a dobrotu. Patří k nám i spousta temných aspektů. 


Závist, nenávist, neláska, vztek. Není třeba zadupat je do kouta a tvářit se, že neexistují. Je třeba o nich vědět, vyslovit je a uctít. Jen tak na nás nevybafnou nečekaně za rohem, zatímco si budeme hrát na princezny.

Namátkou zde nabízím některá témata, která jsem poznala osobně nebo zprostředkovaně z příběhů mých klientek a přítelkyň. Se spoustou potlačované bolesti, že něco dělám/e špatně. A tu je dobré pustit ven.


JSEM ŠPATNÁ MATKA

Nestíhám, křičím na děti, mám na ně vyšší nebo naopak nižší nároky, než bych vzhledem k jejich stupni vývoje měla mít. Špatně nastavuji hranice. Nečtu půlhodiny před spaním. Nebo nečtu vůbec. Práce, domácnost, vztahové problémy mi berou energii a já se trápím, co si moje mláďátka z dětství odnesou.


NEVĚRA

Panebože. Je to největší morální selhání, že? Zrada všeho, co nás s ním spojuje. A my jsme tak strašné, že jsme neodolaly. A nebo to taky může být jedna z nevyzpytatelných cest Páně, nezbytná zastávka na naší cestě. Blikající kontrolka, že jsme někde v našem vztahu ztratily ze zřetele samy sebe a přestaly sytit naše vlastní potřeby. A teď nám je, nevíme jak dlouho ještě, sytí někdo třetí.


CTI OTCE SVÉHO A MATKU SVOU

I když někdy není za co. Chtěli po nás mnoho a silou. Nebo tichou manipulací. Dávali nám příliš peněz a málo lásky. Nebo málo péče. Nebo dali jen ten holý život. Možností je spousta. A teď jsme dospělí, oni stárnou a my hledáme cestu, jak přistupovat ke stáří a bezmoci těch, kteří pro nás byli kdysi alfou a omegou života.


NEVLASTNÍ DÍTĚ 

"Přece když miluje mě, tak automaticky bude milovat i moje holky," prohlásil kdysi kamarád ve fázi námluv nové partnerky. Svatá prostoto, kdyby bylo všechno takhle jednoduché. Pereme se s tím, bojíme se, že zklameme partnerovo očekávání a on nás nebude mít rád. Jak si vůbec udržet hranice v roli nevlastního rodiče?


CHCI BÝT SAMA

Aspoň měsíc, na opuštěném ostrově nejlépe. Co jsem to jen vypustila z pusy, cožpak je (děti, partnera) nemám ráda? Je potřeba samoty nedosažitelný luxus nebo legitimní potřeba, jako každá jiná? Péče o duši neznamená vždycky permanentku do jogínského centra, třeba je v pořádku zavřít se v obýváku s dlouuuuuuuhým kafem a chytrým telefonem.


NEJSEM DOST VÝKONNÁ

Maminka má v zadku vrtuli, tchyně má v zadku vrtuli a jen já nestíhám práci, děti, úklid, upéct bábovku a včas na barvu.

Každý člověk dostal do vínku určité množství energie. Je v pořádku, že s ní každý hospodaří podle svého. Kde jsem to jen četla, že líní lidé jsou solí země? ;-)


JSEM SVOBODNÁ MATKA

Žila jsem to dvakrát. Někdy ani ty nejlepší úmysly nevedou k happyendu. I jako nezadaná může žít žena kvalitní život. I její děti můžou. Nejvíc škody nadělá sebelítost a obviňování.


NUDÍ MĚ TO, NUDÍ NÁS TO

Takových příběhů je hromada. Prostě to pomalu přestane bavit. Tam, kde to dva lidi opačného pohlaví obvykle baví. Tak se předstírá. Nebo se dá vymluvit na bolest hlavy. Únavu. Ztropit hádku těsně před odchodem do postele. Je na to spousta rad, profilují se na to koučové. A bylo by fajn začít o tom normálně mluvit.