nesoudím vás
ucho a trocha vlídné péče k tomu

Máte, kam se obrátit

Občas je žena sama. To není špatné, pokud té tíhy na ní není moc. Tak moc by chtěla povědět, co prožívá, a není komu. Kolegyním v práci? Těžko. Mámě? No, to bohužel. Co psycholog? To snad ne, na psychologa to přece ještě není. Podpůrná skupina? Ne, před partou cizích ženských se otevírat nebudu.

Znám to. Vyťukala jsem tehdy na mobilu číslo linky důvěry a nebyla schopná zmáčknout zelené tlačítko. Nabrečela jsem nad tím tlačítkem pár deci slané vody a neodhodlala se. Koho by to zajímalo. 

Vážně, koho to vlastně zajímá? Kam se má ženská obrátit, když to, co má na srdci, nemůže mít na jazyku? Kdo jí uvaří čaj, sedne si proti ní, namasíruje jí nohy a bez odsouzení vyslechne?

Tak tohle dělám já. Hanka z nesoudimvas.cz. 


Může to mít mnoho podob. Půjdete třeba na tu masáž nohou. Nebo si užít vůni éterických olejů. Podívat se na včely. Na klidné dopoledne s tvořením náušnic, malováním mandal na hladké kameny. Zeptat se tarotových karet. Na hodinu konverzace v cizím jazyce. Máte na co se vymluvit, jestli výmluvu potřebujete. 

Ale to, o co jde, je promluvit si. S normální ženskou, co už má něco za sebou. Co se sice hodně naučila o lidech a vztazích, žitím, z knížek i terapií, ale stejně často tápe. Co si nenasadí profesionální masku odstupu a nedá vám kupu dobrých rad. Jen s vámi chvíli ponese vaše břímě. Podrží vás, když budete potřebovat brečet. Možná se rozbrečí s vámi, protože něco z vaší bolesti taky zná. A taky proto vás nesoudí.

Kde se potkáme? V Křivenicích pro ty, co touží po venkově. V Praze na Chodově, inu, pro Pražáky. :-)